Svátek svobody
Fajn. Zní to trochu nabubřele, ale fakta se pod koberec zamést nedají. Můžete to zkusit, ale dříve či později stejně vyplavou na povrch. Stejně jako jeden ztracený manželčin háček, který byl nalezen v myčce na nádobí značky Beko.
Tento blog píše přirozená inteligence. Já.
Fajn. Zní to trochu nabubřele, ale fakta se pod koberec zamést nedají. Můžete to zkusit, ale dříve či později stejně vyplavou na povrch. Stejně jako jeden ztracený manželčin háček, který byl nalezen v myčce na nádobí značky Beko.
Sedmnáctého listopadu roku 1989 mi zbýval zhruba měsíc a půl do ukončení služebního poměru v tehdejší ČSLA, což byla zkratka, jejíž překlad zněl: Československá lidová armáda. Tuhle krabičku sirek opatruji jako oko v hlavě. Ano, byli v ní Češi a Slováci. Výjimečně i lidé…
Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné. Zpívá se. Hledím vzhůru. Oblohou se převalují ocelově temná mračna a jemné mrholení skrápí mou začínající plešku nahoře uprostřed.
"Muži, pojď za mnou na pergolu!" Zavelela manželka a já samozřejmě poslechl. Odeslal jsem ještě jeden moudrý komentář v diskusním vláknu na Facebooku a vyrazil ze své pracovny zvané Orlí hnízdo, která zrekonstruovaná hospodářská budova nespravedlivě obdržela, poněvadž tam kdysi…
Mimochodem asi nevíte, že český jazyk je téměř z poloviny složen z cizích slov. Velkou většinu Češi šlohli Francouzům, což se málo ví.
Prý jsem chvalidupa. Prohlásila včera má žena nahlas. Po původu slova jsem nepátral, protože i průměrnému Pražákovi je naprosto jasné, že tenhle výraz pochází od Ostravy, pyčo!!!
Pro některé čtenáře, kteří si mé posty nechávají shrnout umělou inteligenci, aby nemuseli dlouho číst, přináším první odstavec obsahující vše podstatné: Lze to učinit, leč velmi těžko. Konec shrnutí. Dál číst netřeba.