Kréta pohledem obyčejného turisty

Komentovaná fotogalerie

Pro ty, co neradi čtou sáhodlouhá (byť vtipná a čtivá) pojednání, je připravena komentáři opatřená galerie fotografií, které vznikly z důvodu nutnosti naučit se fotografovat s fungl novým digitálním fotoaparátem značky Minolta. Případné prohřešky proti dobrým fotografickým mravům laskavě omluvte.

Řecký čas

Letiště
Letištní budova v Chanii, letiště samotné patří NATO a fotografování plochy je zakázáno.

Na Krétě se žije podle GMT času (Greenwich Mean Time), přičemž platí, že na ostrově je o jednu hodinu víc, než u nás. Škodolibí cizozemci velmi rádi ale poukazují na to, že zkratka GMT znamená ve skutečnosti Greek maybee time neboli řecký pravděpodobný čas. Fakt je, že Řekové s časem nezápolí a nechávají ho bez povšimnutí plynout. Hodina sem, hodina tam nemůže nikoho rozhodit. Klasické středoevropské rozdělení dne na ráno, poledne a večer na Krétě tak docela neplatí, zvláště když vás Řekové s milým úsměvem odzbrojí pozdravem „dobré ráno” těsně po poledni. Navíc podezírám i zaměstnance cestovní kanceláře, která se ujala úkolu zajistit mě a mé družce nezapomenutelnou dovolenou, že načichli řeckým vztahem k hodinám, což jsme na vlastní kůži poznali v okamžiku, kdy letadlo mířící na středomořský ostrov odstartovalo se sedmihodinovým zpožděním.

Měli jsme tak dostatek času přivyknout poněkud vyšší cenové hladině panující v krétských turistických střediscích, k čemuž nám nezištně dopomohly bary a občerstvovny na ruzyňském letišti, kde tři deci karlovarské minerálky vyšly bratru na šedesát korun českých. Cestování zkrátka není koníček pro chudé.

Místní řidiči

Chania
Druhé největší město Kréty Chania dýchá historickou atmosférou

Kréta nás přivítala větrným počasím na místním letišti nedaleko města Chania. Hned první den jsme měli tu čest seznámit se s neuvěřitelným uměním šoférů autobusů. Připomínám, že na Krétě (a v Řecku všeobecně) se neprohánějí nějaké zastaralé rachotiny, ale luxusní a klimatizované dálkové autobusy zvučných značek. Protože můj exotický bratr přezdívaný Johny Ranvej je profesionálním řidičem, vím, že zacouvat kupříkladu do velmi těsné a na míru postavené garáže mu zabere šest až sedm pokusů a dvě nová zpětná zrcátka. Popusťte uzdu fantazii a představte si přičmoudlého a mírně obézního žoviálního Řeka, kličkujícího s několikatunovým kolosem spletitými a úzkými uličkami metropole, přičemž v jedné ruce drží nezbytnou cigaretu, v druhé mobilní telefon a zároveň s tím ještě dokáže pokukovat po okolí a s jistým uspokojením komentovat a hodnotit půvab krétských krásek. Mimochodem, dámy odpustí, řecké ženy jsou rozkošně oplácané prdelandy připomínající spíše slovanské dívky typu krev a mlíko.

Dálnice
Jediná krétská dálnice

Autobusová doprava na ostrově má svá zajímavá specifika. Především nehledejte jízdní řády. Jak už bylo řečeno, čas pro Řeky moc neznamená a navíc je pravděpodobné, že během své jízdy potká šofér spoustu kamarádů a kolegů, se kterými je třeba prohodit pár zdvořilostí a krátce pokecat. Zastaví-li proto řidič i s nákladem turistů či domorodců uprostřed hlavní cesty a několik minut klábosí s řidičem protijedoucího autobusu, nejedná se o situaci neobvyklou. Pororuhodné je, že se neozývá nervózní troubení naštvaných řidičů, ale všichni způsobně čekají, až si tento jistě závažný rozhovor oba řidiči vyřídí a pak se jede dál. Nakonec, příště se může něco podobného přihodit jim, tak proč se rozčilovat. Zeptáte-li se místních, kdy pojede nějaký autobus, dostane se vám odpovědi: „teď někdy”. Což je termín, který může znamenat deset minut nebo dvě hodiny. Jak kdy. Kréťané nemají smysl pro takové jemné časové nuance.

Systém dopravy

Jinak ovšem hýkavé vyřvávání klaksonů patří ke koloritu tamější automobilové dopravy. Především proto, že Řekové považují dopravní značky za celkem sympatickou formu reklamy a většinou jim nevěnují zbytečnou pozornost. Je proto dobrým zvykem při vjezdu do křižovatky zatroubit (i když uháníte po hlavní cestě), aby ostatní účastníci silničního provozu věděli, že právě jedete. Autobusy přitom mají absolutní přednost v jízdě a tento zákon všichni bez reptání respektují. Nezažili jsme za svého pobytu jedinou dopravní nehodu (nepočítám-li několik desítek uražených zpětných zrcátek), takže lze konstatovat, že tento anarchistický způsob fungování dopravní obslužnosti funguje vcelku spolehlivě. Pojištění zpětných zrcátek je standardní službou všech pojišťoven.

Letovisko Stalos, v pozadí Ostrov Sv. Theodor
Západ slunce nad letoviskem Stalos, v pozadí Ostrov Sv. Theodor

Autobusové nádraží v Chanii umístěné na malém parkovišti nedaleko centra připomíná více než co jiného autobusové depo. Rozhodnete-li se do nějakého autobusu nastoupit, je dobrým zvykem ujasnit si s řidičem, jestli skutečně jede tam, kam hlásá cedule umístěná na předním skle, protože to nebývá pravidlem. Zastávkami jsou vybavena pouze větší místa a turistická centra. Jakmile však vyjedete za jejich hranice, zjistíte, že zastávkou může být také obyčejná odbočka či polní cesta mířící kamsi do vnitrozemí. Čekání na autobus tedy připomíná spíše rybářskou výpravu. My osobně jsme za pár dní získali nezbytnou praxi a naučili jsme se drze mávat na cokoliv, co se rychlostí padesáti kilometrů v hodině řítilo kolem (rychleji se na Krétě jezdit nedá). Pokaždé nás někdo svezl.

Turistická střediska

Vzácná koza
Legendární a chráněná koza Kri-Kri v kamenném provedení. Živou bohužel neuvidíte.

Ubytovali nás v elegantní vilce s bazénem nesoucí název Eliros, která se nachází na kopci nad sympatickým letoviskem Stalos. Letovisko představuje nekonečnou písčitou pláž lemovanou nekonečným počtem luxusních hotelů, pensionu, apartmánů a nezbytných taveren s výhledem na vcelku klidné moře. Necelé dva kilometry vzdálen se z moře vypíná opuštěný ostrov Svatý Theodor, který se vyznačuje především tím, že díky mělkému moři k němu můžete téměř dojít pěšky. Nedělejte to ale, protože vstup na ostrov je přísně zakázán a je posledním útočištěm vzácných koz nesoucích prazvláštní jméno Kri-Kri. Jediným obyvatelem ostrova je nerudný správce, který se proslavil tím, že po příliš zvědavých turistech hází rozměrné balvany a šutry, kterých je na ostrově nadbytek a postupem času získal odpovídající praxi. Tvrzení lze doložit příkladem nejmenovaného holandského turisty, který strávil dva týdny v místním špitále s diagnózou znějící střední otřes mozku. Západ slunce nad Stalosem ovšem patřil k nejhezčím každovečerním zážitkům, který jsme měli možnost sledovat z šikovně umístěné terasy našeho apartmánu.

Pláže
Kilometry dlouhé písčíté pláže, slunečníky, lehátka, plážové taverny. Jo jo.

Lepší je mít automobil

Půjčení automobilu je na Krétě hračkou za předpokladu, že jste vybaveni dostatečným množstvím tvrdé měny. Klimatizovaný Fiat Punto, kterým jsme projeli část vnitrozemí, se ukázal jako vhodné vozítko a cena 35 euro za den nám nepřipadala až tak přemrštěná, když uvážím, že na stejný peníz vyjde v Čechách zapůjčení Škody Fabie. Automobil nám přistavili dva fešní Kréťané až na parkoviště před vilu a na stejném místě si ho zase vyzvedli, což je prima služba turistům. Jediné, nad čím jsme dlouze kroutili hlavou bylo, že místní autopůjčovna na vracení vozidla příliš nespěchala a po našem dotazu, kdy si pro něj přijedou, se nám dostalo neuvěřitelné odpovědi. Prostě nechte auto na parkovišti i s klíčky, my si ho časem vyzvedneme. Vida. Celý týden vydrželo Punto stát osaměle parkovišti jako výzva všem chmatákům až jednoho dne zmizelo. Nepátrali jsme kam, fakt ale je, že po nás nikdo náhradu nepožadoval.

Jak se krade na Krétě

Tržiště
Tržíště v Chanii připomíná podobná nechvalně proslulá vietnamská nákupní centra. Koupíte zde ale cokoliv a smlouvat se smí.

Skutečně, na Krétě se příliš nekrade a jak se nám podařilo zjistit, většinu kriminality nemají na svědomí domorodci, ale přistěhovalci především bulharského a romského původu. Okrást Řeka se totiž považuje za velmi ponižující, naopak podvést turistu a prodat mu levnou cetku za dvojnásobnou cenu je roztomilým a neškodným národním sportem. Na druhou stranu, v turistických střediscích toho moc neusmlouváte, ceny jsou pevné a registrační pokladny povinné.

Jediným místem, kde můžete popustit uzdu své výřečnosti a kupecké vynalézavosti jsou rozměrná městská tržiště, třeba podobné, jako se nachází v samém centru Chanie. Ne že bychom jako Češi měli na Krétě špatnou pověst, to vůbec ne, ale přesto typickou českou rodinku poznáte v těch davech turistů naprosto jednoznačně. Obtíženi batohy a několika vřeštícímí ratolestmi korzují po tržišti, všechno ohmatávají, zkoušejí a různě komentují, aby si nakonec nic nekoupili a v příjemném stínu velkých palem rozbalili připravené chleby se salámem.

Krétské taverny a strava všeobecně

Taverna na pláži
Klasická plážová taverna se pyšnila českou obsluhou. Zatímco řecký majitel vypadal jako čistokrevný Čech, přítomná servírka typicky antického vzhledu pocházela z Karviné.

Živit se takovýmto nízkým způsobem je přitom na Krétě zbytečné, protože ceny v místních hostincích čili tavernách nejsou nijak závratné ani přemrštěné. Navíc jsme objevili několik taveren hlásajících na poutačích potěšující informaci: "Pro Čechy sleva 10%, mluvíme česky". Pravda ale je, že jsme Krétu navštívili mimo hlavní turistickou sezónu, kdy pláže i hospůdky zely prázdnotou, takže je možné, že i cenové relace byly mírně pokřivené. Každopádně jsme se nikde nesetkali s laxní až nepříjemnou obsluhou, jakou v naší vlasti zažíváme čím dál častěji. Kréťané jsou velmi pohostinní a velmi výřeční, většinou se domluví slušnou angličtinou a dost z nich má v Česku příbuzné či známé, takže nás nepovažují za nepřátele ani klasické turisty vhodné jenom k oškubání. Historická paměť je asi trvalá a skutečnost, že jsme Řekům pomohli za doby občanské války, si zřejmě všichni pamatují.

Cena slušného jídla se pohybuje někde mezi 7 až 9 eury a v ceně je započítán nejen předkrm, ale i zákrm (většinou nějaká sladkost, domácí buchta či něco podobně kalorického) a nejméně tři deci jejich proslavené pálenky. Můžete si vybrat Ouzo nebo Rakiju. Já dával přednost prvně jmenovanému nápoji, především proto, že mi svou chutí připomínal takzvané pendreky, které jsem zamlada nezřízeně baštil, ale také proto, že funguje jako sympatický žaludeční likér. A vyrábí se z anýzu. To pro neznalé. Ostatně obě jmenované lihoviny jsou v podstatě odpadním produktem při výrobě jiného řeckého národního pití - olivového oleje. Ten Kréťáné konzumují vždy, všude, za všech okolností a k čemukoliv. Pozor, nenechte se napálit, skutečně kvalitní olivový olej je lisován jenom jednou a nazývá se extra panenský (extra virgin). Nevozte si ho ale z Kréty, protože tentýž kvalitní olej je k mání v Tescu za zhruba dvoutřetinovou cenu.

Anýz
Netypické muzeum oliv a kořalky. Prohlídka je zdarma, ale je doporučeno zakoupit si nějaký suvenýr v místní prodejně.

Připlatit si musíte pouze v okamžiku, kdy se rozhodnete okusit nějakou místní vyhlášenou mořskou potvoru. Ryby a vůbec všelijaká vodní havěť je na Krétě velmi drahá, především proto, že je jí v moři naprostý nadbytek. Přesto byste si tuto kratochvíli jako správní suchozemci neměli odpírat. Já si nechal naservírovat rybu, které se říká Mořský jazyk a vážně jsem nelitoval. I s nezbytnou lahvinkou dobrého krétského vína mě vyšla večeře bratru na dvacet euro, což rodinný rozpočet unesl a přítelkyně ani moc nehuhlala, přestože jinak je zarytým odpůrcem jakéhokoliv masného výrobku, který se zaživa nepotuluje po zemské souši.

Řecké toalety a hygiena

Návštěva a vůbec použití sociálního zařízení úzce souvisí s předchozím tématem. Čistě mezi námi - veřejné záchodky jako takové byste na Krétě hledali marně (jedinou výjimkou, kterou pamatuji, je jakási jejich napodobenina na hlavním autobusovém nádraží v Chanii). Ale pokud už se někde vyskytují, málokdy v nich naleznete domorodého Kréťana. Vlastní záchod je prostě pro pravověrného Řeka posvátným místem, kde tráví jedny z nejkrásnějších chvilek života a proto místní obyvatelé, je-li to jenom trochu možné, dávají přednost místnosti důvěrně známé a technologicky zaběhané. Přičemž za vlastní považují i toaletu umístěnou ve své oblíbené taverně. To jen na okraj.

WC
Opravdu to nedělejte

Navštívíte-li jakýkoliv řecký záchod, pravděpodobně objevíte cedulku podobnou té na fotografii. Opravdu - na Krétě platí přísný zákaz odhazování čehokoliv jiného do klozetu než toho, co tam ze své podstaty patří. Na použitý toaletní papír je k dispozici hygienicky uzavíratelná nádobka. Přiznávám, že zpočátku jsem míval problémy, první dva dny jsem se držel a respektoval toto nařízení, vynucené si nekvalitní kanalizační sítí, jenže po pár dnech reflexy nabyly vrchu a tak jsme se s přítelkyní museli vzájemně hlídat. Přinášelo nám to roztomilé zážitky, na jaké nejsme z domova zvyklí.

Za těch patnáct dní, co jsem strávil v příjemné atmosféře téměř tropického ostrova, mi neunikla jedna zajímavá skutečnost. Od božího rána (což na Krétě znamená kolem jedenácté hodiny dopolední) sedí Řekové v kavárnách a taverničkách, popíjejí řeckou kávu a diskutují o životě. Nepracují, samozřejmě. Zmíněná činnost jim vydrží velmi dlouho, ale co je podstatné, pravidelnými štamgasty taveren jsou výhradně muži. Mimochodem, pokud jste zvyklí, jako má družka, na pořádnou tureckou kávu s pěkným lógrem čili gruntem, řekněte si o kávu řeckou a to dvojitou. Název různý, chuť totožná. Nenávist Řeků k Turkům je pověstná a prosbou o tureckou kávu byste mohli místního barmana nepěkně urazit.

Pes
Jeden z těch šťastnějích psích obyvatel ostrova měl k dispozici luxusní příbytek. Bohužel masivní řetěz o délce zhruba půldruhého metru moc životního prostoru nedával.

Neutuchající nenávist Řeků k Turkům je dána spletitou a krvavou historií jejich vzájemných vztahů a přestože je možná v dnešní době vůči moderním Turkům mírně nespravedlivá, přetrvává dál. Řekové obecně jsou navíc národem nesmírně pověrčivým a stoprocentně věří ve stěhování duší. Právě zmíněná pověrčivost souvisí s drobným šrámem na jinak bezchybném charakteru potomků hrdých řeckých hrdinů a dělá vrásky na čele všem fanatickým ochráncům zvířat. Všichni Kréťané bez rozdílu věří, že duše mrtvého Turka se po ukončení pozemské pouti přestěhuje do psa a v tu chvíli přichází okamžik sladké pomsty za způsobená příkoří. Vzájemný vztah Řeků a psů je slušně řečeno velmi nestandardní. Se psem je zde zacházeno hůře než s nejposlednějším bezdomovcem a tak až na světlé výjimky nemá krétská psí populace příliš snadný život. Úsloví mít se pod psa zde dostává děsivou podobu kruté reality. Z této tragické situace bezostyšně těží místní kočky, které se naopak mají jak prasata v žitě a naleznete jich nespočetný počet především v blízkosti vyhlášených taveren. Jejich přítomnost bývá důkazem, že kuchař je mužem na svém místě a může vám posloužit jako orientační bod při pouti za klasickou krétskou kuchyní.

Řekové a práce

Písek na pláži
Místo činu, den devátý. V pozadí vidíte nepříliš kvalitně rozhrabaný písek. Tři snědí pracovníci popíjejí kávu v přilehlé taverně a diskutují o fotbale.

Vztah Řeků k práci je analogickou obdobou jejich vztahu k času. Laxní je to správné slovo. Zastávají názor, zcela logický, že kvalitní práce se nemá uspěchat. Bylo nám dopřáno takřka v přímém přenosu sledovat jedenáct dní trvající pracovní anabázi, která zaměstnala na plný úvazek tři Kréťany. Jednalo se o poměrně jednoduchý úkol, spočívající v navezení jednoho nákladního vozu s pískem na kousek vyhrazené pláže. Ostatně, to pro mě byla novinka. Vždy jsem žil v domnění, že písek je na plážích tak nějak samozřejmě. Není to pravda, moře písek krade a pečlivý vlastník kousku pláže (pláž si musíte za drahé peníze pronajmout, ale to až dále) je nucen čas od času chybějící materiál doplnit. Samotná akce navezení a rozhrabání nějaké té tuny písku by průměrnému Čechovi s asistentem trvala asi tak tři hodiny. Řekové svůj tvrdý boj úspěšně završili až dne jedenáctého, přičemž hned při startu málem převrátili celou pětitunku bez návěsu. Zrovna v tom okamžiku jsem neměl při ruce fotoaparát, což mě dodnes nepřestalo mrzet. Dva dny pak s místními sousedy, majitelem taverny a různé přicházejícími a odcházejícími řešili problém, jak valník plný písku na pláži narovnat a dostat ven.

Možných řešení se vyrojila spousta, ale jako nejschůdnější se jevilo použití obyčejného heveru, přizvednutí jedné strany nehybného vozidla a podložení zapadlých kol nějakým pevným podkladem. Ani to se ovšem šikovným pracantům hned napoprvé nepodařilo, když nejdříve nějakým záhadným nedopatřením umístili hever na nesprávnou stranu a dílo zkázy vlastními sílami málem dokonali. Že nedošlo ke ztrátám na životech je zásluhou majitele přilehlé taverny, který něco zařval ve své mateřštině, zmatené pracovníky vyhnal do bezpečné vzdálenosti a sám osobně uvízlý náklaďák během patnácti minut vyprostil. Oslava této události trvala dva dny a já si maně vzpomněl na kdysi populární večerníček slovenské provenience o Patovi a Matovi.

Následné rozestavění nezbytných slunečníků a vtipných skládacích lehátek pak podle mého názoru nezabere déle než osm dní. Plus minus. V den našeho odjezdu se na pláži nenacházel žádný slunečník, ale majitel pláže o systému a způsobu jejich umístění už minimálně dva dny zaníceně hovořil. Poučení pro nás, prací uštvané a přísnými šéfy honěné zaměstnance je jediné. Žádná práce není tak důležitá, aby nepočkala kupříkladu do září nebo tak. Klídek, pohoda, to je zásadní krédo Řeků, kterým se řídí celý život. Nakonec řecký ekvivalent tohoto rčení zaslechnete na Krétě na každém kroku: "Siga, siga".

Bezplatná pláž
Jedna z klasických plážových taveren, kde poplatek za slunečník nevybírají, ale nejmíň Colu si koupit musíte.

Pláže jsou zadarmo

Na rozdíl od letovisek kupříkladu v Černé Hoře, kde na vás při příchodu na pláž vyrazí zpoza houští ofrklý Jůromen (muž, který vybírá eura, čti jůra - pozn. autora) a dožaduje se výpalného, na Krétě jsou pláže prozatím gratis. A to i přesto, že nájemci kousků pláže odváději krvavé desátky místním úřadům, přičemž nad zachováním čistoty pláže a vůbec nad dodržováním hygieny bdí přísná Plážová policie. Řekové tedy využívají osvědčený způsob, jak nekřesťanské náklady alespoň trochu snížit a vydali se tou nejsnadnější cestou - pronájmem slunečníků a lehátek.

Přestože se lehátko a slunečník může jevit jako zbytečný luxus, zvláště když každý ví, kde má ručník, vřele doporučuji si nějakou tu eurozlatku na poplatky vyhradit. Slunce je především v hlavní sezóně až vražedně ostré a pak, jemný plážový písek, pokud se v něm celé dopoledne bezostyšně válíte, jeví tendenci dostat se do tělních dutin a otvorů, o nichž jste do té doby neměli ani potuchy a který může znepříjemnit jindy příjemný erotický zážitek. Poplatek se pohybuje v rozmezí 2 až 5 eur za celý den, přičemž není problém na několik hodin odejít a zase se vrátit. Místní plážoví dozorci mají vpravdu sloní paměť a druhé výpalné již nevyžadují. Existují i výjimečné části pláží, kde se za podobný komfort neplatí, sleva je však vyvážena nutností něco si objednat v přilehlé taverně. Spanilí řečtí servíři nebo, s odpuštěním, prdelaté Kréťanky zajistí odnos čehokoliv až přímo na pláž. Můžete zde klidně i poobědvat, což sice není příliš praktické, ale zase to přináší kousek romantiky do jinak všedního života.

Orientační mapka

Mapka, kde jsme byli
Elegantní červenou šipkou je označené místo, kde jsme zhruba byli. Elafonissi je kouzelné místo, které může směle konkurovat vyhlášeným plážím Karibiku. Ostatně, posuďte sami, jednu fotografii navíc unesete.

O autorovi

Bezplatná pláž
Vzácná chvilka odpočinku.

Autor těchto řádků i navazující fotogalerie je všeobecně ale i ve městech (řekne se to všeměstně?) znám pod přezdívkou Plaváček. Ví se o něm, že obývá jedno malebné prajzské údolí ve společnosti sympatické přítelkyně, perské kočky s prozaickým jménem Zuzana a nezjistitelného počtu kur (čili slepic) a králíků. K jeho koníčkům a zálibám patří patří především dobrá kniha, přičemž preferuje drsné scifárny, lahvinka dobrého červeného vína a vynalézavá erotika. Žel s přibývajícím věkem se jedná o erotiku vedenou spíše ve formě teoretických rozhovorů a zajímavých námětů pro příště, ale i tak prochází životem vcelku spokojeně. Občas sesmolí nějaký příspěvek do svého Blábolníku a výjimečně zplodí nějakou povídku, ovšem výhradně do šuplíku. Pokud se týká povolání, prohlašuje se za šikovného webdesignera, s čímž nejspíš většina lidí souhlasí, i když on sám si tím, zejména po ránu, příliš jist není. Protože většinou postává na opačné straně objektivu fotoaparátu, moc dochovaných momentek k dispozici není. Přináší vám alespoň jednu, kterou jeho vynalézavá družka pořídila potajmu a bez jeho vědomí. Čímž proflákla další osobitou vlastnost páně Plaváčkova, totiž jakým způsobem rád odpočívá.

Sepsal Plaváček v. k.

Můžete také objevit historicky legendární řecký poloostrov
Pelopones

Hledáte soukromý apartmán v Chorvatsku?
Ubytování v Chorvatsku

Nebo ubytování v Jeseníkách?
Ubytování Jeseníky

Nebo ubytování v Praze?
Praha, hotel Olivia

↑ Nahoru