Pár fotografií z pobytu na Krétě

Typické řecké zákoutí

Řekové nejsou příliš pořádkumilovní, s trochou jedovaté ironie by se dalo konstatovat, že jsou neuvěřitelní bordeláři. Turistická centra bývají vesměs uklizená, alespoň naoko, ale pár kilometrů od moře směrem do vnitrozemí můžete potkat spoustu zajímavých zákoutí, podobných tomu na snímku. Fotka není příliš povedená, to ale nemění nic na faktu, že uvnitř této podivuhodné stavby se nachází celý paví harém. Rozkošný páv a čtyři pávice. Pro nevěřící, zde je výřez. Vyfotografováno v letovisku Stalos nějakých dvěstěpadesát metrů od pláže.

Jak se dá bydlet

Celkový pohled na typicky řecký apartmánek pro turisty vybavený malou terasou, decentní kuchyňkou a také klimatizací. Ta je ovšem za příplatek, na což je třeba si dát pozor, když s cestovní kanceláří dohadujete cenu ubytování. Denní provoz studenovzdušného zázraku vyjde až na 10 euro a to vám může nabourat rodinný rozpočet. Určitě sebou nezapomeňte přibalit dostatek rozumného nádobi, které nebývá součástí vybavení. Pánvičku jsme si museli koupit a otvírák na konzervy žebrat od sousedů. Naopak několik polštářů navíc nám oplácaná řecká správcová zapůjčila nezištně a grátis.

Krétské zvířectvo

O kozy jsme zakopávali na Krétě na každém rohu, především ve vnitrozemí se jich volně po úzkých cestičkách potulují celá stáda. Tuhle jsem odchytil nedaleko pláže. Všimněte si, že se opět jedná o takový klasický řecký bordel koutek. Časem si zvyknete. Tahle koza byla dost nedůtklivá a anglicky neuměla ani blafnout.

Hory a moře

Kréta ovšem nejsou jenom nekonečně dlouhé písčíté pláže, ale především až dvoukilometrové hory. Jak můžete vidět na snímku, cestování po Krétě je poměrně adrenalinový zážitek a slabší povahy na zadních sedadlech automobilu zavírají oči. Má družka v podstatě z vnitrozemí Kréty neviděla vůbec nic. To zavinila skutečnost, že zdejší silnice jsou velmi úzké a v drtivé většině neopatřené žádnými svodidly ani zábradlím. Pohledy do hlubokých údolí jsou úchvatné, ovšem ne pro toho, kdo trpí závratěmi. Potkáte-li navíc na takové cestě v protisměru luxusní autobus, máte na pár minut o zábavu postaráno. Proto radím, nejste-li skutečně excelentní šoféři a couvání vám činilo problémy už v autoškole, svěřte se do rukou místních řídičů a jezděte na Krétě raději autobusem. Možná si těch divukrásných pohledů víc užijete.

Krétské vnitrozemí

Nějakých třicet kilometrů od příjemných mořských pláží směrem do hor leží vnitrozemí, které se diametrálně liší od nablýskaných fasád exkluzivních hotelů a apartmánů mořského pobřeží. Zde žijí obyčejní lidé nezasažení mašinerií cestovního ruchu. Život zde není lehký a typický příbytek normálního Řeka vidíte na snímku. Pikantní na tom je, že do vesničky, kterou jsme navštívili (jmenuje se Therisso) vede úzká cesta připomínající jednokolejnou dráhu a je na šířku dimenzovaná přesně na rozměr jednoho dálkového autobusu. Zhruba v dvoukilometrových intervalech jsou vtipně rozmístěna jakási odpočívadla, na které musí řidič, který má tu smůlu, že potká autobus naložený turisty, pracně zacouvat. Kdo ještě nejel pozpátku půldruhého kilometru, neví, co obnáší řidičská profese.

Olivový olej

Olivový olej je hlavním vývozním artiklem a také jednou ze základních potravin krétských obyvatel. Během návštěvy poměrně pozoruhodného muzea jsme chtě nechtě museli ocenit vymyšlenost výroby olivového oleje, který vzniká právě za pomoci nářadí na přiloženém snímku. Olivy se lisují až tříkrát a vznikají tak různě kvalitní olivové oleje (ten jednou lisovaný je nazýván extra panenským). Ze zbylých surovin se následně pálí rakije a z toho, co zbyde nakonec, je pomocí anýzu vyrobeno Ouzo. Tomu říkám do mrtě využité přírodní bohatství, aneb ani slupka z oliv nepřijde nazmar. V přízemí muzea se nachází prodejna, kde si můžete zakoupit spoustu výrobků z oliv (včetně mýdel, šampónů a podobných kosmetických věcí). Olivové mýdlo ale páchne podobně jako týden nemyté nohy, takže jsme od nákupu jinak jistě zdravotně prospěšného výrobku upustili. V prvním patře pak objevíte místnost, připomínající rožnovský skanzen a dokládající, jak kdysi dávno Kréťané žili. Mě osobně potěšila přítomnost šicího stroje Singer, vystaveného na čestném místě uprostřed místnosti.

Autobusová doprava

Autobusová doprava na Krétě je všechno jiné, jenom ne standardní. Zatímco v turistických centrech sem tam o značenou zastávku zakopnete, mimo ně je problém nalézt nejen stanici, ale i celé autobusové nádraží. Jak dokládá fotografie, autobusové nádraži v přímořském městečku Kissamos představuje jedna modrá cedule hlásající, kam všude autobusy jedou. Cesta dlouhá 30 kilometrů vyjde pro dva lidi na pět euro, což není tolik. Neplatí se řidiči autobusu. Zinkasuje vás přítomný Jůromen (vybírač eur, neboli jůr), výjimečně Jůromenka, kterému nebo které nahlásíte kam jedete. Pokud to tedy víte. Konkrétně při hledání zmíněného Kissamos jsme narazili na problém, že některé z autobusů mířily do Kastelli, zatímco jiné do Kissamos. Jak se později ukázalo, jednalo se o tentýž městys. Nenechte se tedy zmást a při vstupu do autobusu se přítomného Jůromena zeptejte, kam skutečně jede. Občas se to vyplatí. Pokud vám nezáleží na cíli cesty, odevzdejte se do rukou osudu. Na Krétě je stále co poznávat.

Kostelíky

Zatímco v českých krajích můžete často zakopnout o sádrového trpaslíka, na Krétě byste podobné kýče hledali marně. Na druhou stranu téměř na každém rozcestí potkáte s láskou a citem vyrobené miniatury kostelů, jejichž účel je ale nejasný. Kréťané se tváří tajemně a delegátka cestovní kanceláře nám poskytla celkem tři vysvětlení častého výskytu těchto kuriozit. Prý se staví tam, kde někdo zemřel (taková obdoba našich pomníčků oběti dopravních nehod), nebo naopak jsou umístěny tam, kde někdo zázrakem přežil. Případně, a to mi přijde jako nejpravděpodobnější vysvětlení, slouží jako svérazná navigační cedule hlásající: pozor, za chvíli narazíte na skutečný kostel. Kostelů je na Krétě požehnané množství a narazit na ortodoxního kněze není žádný velký problém. Ve svých černých hábitech a vysokých kloboucích, či co to je, jsou prostě nepřehlédnutelní. Žena se knězem (kněžkou?) stát nesmí, naopak řečtí kněží se klidně mohou ženit, což také s gustem činí. Při vstupu do kláštera nebo kostela zapomeňte pánové na kraťasy a trika s krátkým rukávem, ženám je zapovězeno vstupovat do kostelů s odhalenými koleny nebo ramínky. Buďte tedy zdvořili a nečiňte naší zemi ostudu.

No nekupte to

Krétské supermarkety jsou docela srandovní. Pod honosným názvem Super Market si představte rozměrnější garáž od podlahy ke stropu zaplněnou většinou naprosto zbytečným zbožím, nepočítáme-li potraviny. Jedná-li se o dvougaráž, mluví se o hypermarketu. Zkrátka nákupní centra podobná našim Kauflandům a jiným obludnostem jsou na Krétě naprostou výjimkou a všechny tyto velké obchody jsou vždy majetkem rodilých Řeků. Obchodní řetězce typu Tesco, Hypernova a podobné mamutí společnosti zkrátka na Krétě utřely nos. Říká se tomu vznešeně ochrana domácích investic a asi je to tak správné. Ceny potravin jsou o něco vyšší než u nás, ale nijak dramaticky, takže za nějakých deset euro poměrně slušně nakoupíte a pokud nejste příliš rozežraní a spokojíte se s jejich místním, vcelku chutným chlebem pomazaným máslem a výtečným krétským medem, přivezete možná, jako my, spoustu euroměny zpět. Co všechno se dá, kromě jiného, v takovém supermarketu koupit ilustruje přiložený dvoudílný obrázek.

Krétské taverny

Bouřlivý rozvoj turistického ruchu trochu zamával dávnými tradicemi, ale pokud vyrazíte do vnitrozemí, kde čas plyne jinak a lidé žijí svůj skutečný život, můžete narazit na pár zajímavých skutečností. Především se vám může velmi snadno přihodit, usadíte-li se do taverny sám, že si vás číšník prostě nevšimne. Není to snad neochota nebo záměr, ale na Krétě není zvykem jíst osamocen. Přítomný číšník se tedy domnívá, že čekáte společnost a obtěžovat vás objednávkou, než dorazí všichni hosté, považuje prostě za nezdvořilé. Zapomeňte také na možnost placení platební kartou. Kréťané zásadně platí v hotovosti a vždy mají u sebe dostatek měny, aby mohli kohokoliv pohostit. Pozor - dostane-li se vám té cti, že vás domorodec pozve kupříkladu na večeři, zásadně se nesnažte (jak je u nás zvykem) hradit útratu napůl nebo za sebe. Tím byste hostitele smrtelně urazili a možnost získání veselého a sympatického přítele byste zabili hned zkraje. Jak vypadá taková obyčejná taverna nepobílená turistikou můžete vidět na obrázku. Mimochodem, je zvykem za dobrou obsluhu nechat číšníkovi spropitné a doporučuje se zhruba deset procent z utracené částky. V žádném případě nedávejte výjimečně vysoké spropitné, protože obsluha by se mohla cítit být vám zavázána a hodlala někdy v budoucnosti svůj dluh splatit.

Ubytování na Krétě

Budete-li mít kliku, jako jsme měli my, ubytuje vás cestovní agentura na kopečku nad zálivem v nově zrekonstruované vilce stranou největšího turistického hlomozu. Pravda, cesta z pláže nebo z výletu v odpoledním horku do strmého cajdáku nebyla příliš osvěžující, ale byla vyvážena přítomností pečlivě opečovávaného bazénu s čirou a příjemně chladivou vodou. Pokud se týká soužití s ostatními členy zájezdu, nedošlo k vážnějším roztržkám, česká omladina, které prajzáci říkají roztomile "vargači" (česky "ořvánci") jakoby ctila kouzlo přímořského letoviska a během celého našeho pobytu se chovala způsobně a až nápadně tiše. A tak celý pobyt nám pokazil vlastně jediný den, kdy parta dospělých a dospívajích puberťaček ještě kolem druhé hodiny ranní provozovala jakousi obdobu soutěže „Zpívá celá rodina” nebo „Pějme píseň dokola”. Dokud byly na repertoáru slovutné evergreeny typu „Škoda lásky” či „Holki z naší školky”, byl jsem celkem v klidu. Když ale z nedostatku inspirace došlo na protestsongy „Ježíšku, panáčku” a „Kde domov můj”, ztratila sousedka obývající vedlejší apartmán nervy a vyrazila osobně rozjařenou společnost uklidnit. Od té doby jsme si žili jako na zámku.

Sepsal Plaváček v. k.

Můžete také objevit historicky legendární řecký poloostrov
Pelopones

Hledáte soukromý apartmán v Chorvatsku?
Ubytování v Chorvatsku

Nebo ubytování v Jeseníkách?
Ubytování Jeseníky

Nebo ubytování v Praze?
Praha, hotel Olivia

↑ Nahoru