Náš život s kočkami

· 2 min čtení

(zvětšit obrázek)
První kočka, kterou jsme si pořídili dobrovolně, byla původem perská a pocházela z dodnes fungujícího Zverimexu v karlovarské Bulharské ulici. Cestu ze západu na východní cíp naší republiky, kterému se říká Prajzská, hlasitě protrpěla na zadní sedačce automobilu Škoda Favorit v černé barvě, aby po pár dnech přijala první patro našeho rodinného domku nedaleko Opavy za své. 

Za zhruba patnáct let svého života byla venku jenom jednou jedinkrát. Okolní divoký svět ji nejspíš vyděsil natolik, že od té doby nevytáhla tlapky z bezpečí zděné budovy, a její životní prostor se smrsknul na zhruba šedesát metrů čtverečních. Vypadala spokojeně, moc se nemazlila, nepřekážela a byla čistotná. Obdržela jméno Zuzana, což se jevilo zbytečné, poněvadž jí to bylo fuk.

V pořadí druhý kočičí přírůstek ve formě černobílého kocoura neznámého původu nesl jméno Filip. Tenhle tvor nebyl žádné ořezávátko a mazlení a podobné "ťu ťu ťu ňu ňu ňu" z plna hrdla nesnášel. Potuloval se povětšinou venku a naší domácnost považoval za příjemný azyl a svým způsobem za stanoviště první zdravotnické pomoci. Často se objevil doma až po několika dnech dost pochroumaný, poškrábaný a pomlácený, jak si chránil své vydobyté území.  Nacpal si bachor, lehnul a klidně i dva dny prospal, načež mňouknul na pozdrav a vyrazil zase do světa. I jemu bylo jedno, jak se jmenuje. 

Prozatím posledního člena kočičího klanu, který nám byl i přes můj nesouhlas zákeřně podstrčen, vidíte na fotografii se svou oblíbenou hračkou. Jedná se o hravé koťátko, které každému vykouzlí úsměv na tváři, když ho sledujete třeba v televizi. Pamatuje si ještě někdo z vás legendární přestávky a hrající si koťata? Ano?

(zvětšit obrázek)

Tak na ně zase zapomeňte. 

Tohle zvířátko je absolutní tyran. Po několika dnech jsem se rozhodl pojmenovat ho Filip Druhý Nezkrotný. O něco později jsem přidal přívlastek Nezastavitelný. Po třech týdnech jsme se shodli na konečném znění: Filip Druhý Šílený. Má žena mu ale říká po prajzsku "zažírák". Dle mého soudu se jedná o první prototyp kočky, která se umí teleportovat na často dost neuvěřitelná místa. 

A hádejte co. 

Je mu úplně jedno, jak se jmenuje. Jak praví klasik: „I růže zvána jinak voněla by stejně.“ A tak mu říkám Vysírač, s čímž je spokojen i on a dává to najevo tím, že se přesně podle svého jména chová. 

Zjeví se odnikud a najednou vám skáče po nohách, zádech nebo kláves.. éčžčž ´=é´é=é==´éáí…

Všechny příspěvky

Nahoru na začátek stránky