Pračka

· 3 min čtení

"Miloši, nejde mi zapnout pračka. Sviňa." Prohlásila manželka, což mě varovalo, protože většinou mi říká láskyplně dědo. Jak dojde na Miloše, visí ve vzduchu průser.

Reaguji jako správný ajťák: "Máš kabel v zásuvce?"

Odpověď je nepublikovatelná, a tak jdu a zkouším jističe. Cvak - vypnout, zapnout. Nic. Pračka dělá mrtvého brouka a já budu brzy také, pokud problém neodstraním.

"Asi už umřela," pravím moudře, "to víš, maká poctivě víc jak osm let a nějaký čip se asi odebral do Křemíkového nebe." To byla chyba, protože má žena Červeného trpaslíka nezná.

"Hele, muži, nesmol mě," řekne výhružně, "a dělej s tím něco, nebo půjdeš příští týden do roboty v teplákách."

Dělám tedy, co nejlíp umím. Startuji počítač, poté vyhledávač, a lovím e-shopy, které nabízejí kvalitní pračky za rozumnou cenu, nejlépe s dopravou zdarma. Uspěl jsem hned napotřetí, klikám, objednávám, potvrzuji, platím a jsem šťastný, jak jsem problém elegantně vyřešil.

Tři dny poté dorazil domů fungl nový výrobek značky Samsung. Měl šedesát centimetrů na šířku i na délku, což mělo být dostatečné, protože futra do koupelny disponovala totožným rozměrem. Dle projektu. O několik minut později se ukázalo, že projektant selhal a k úspěšnému protlačení přístroje otvorem chybí jeden centimetr. Porazit geometrii nelze tak snadno, takže na řadu přišla vivisekce.

"Tohle všechno musí pryč," říkám a zbavuji pračku všeho, co jde odšroubovat a přečnívá. Vmanévruji aparát na určené místo, vrátím vše odmontované, přičemž mi zbude šest nadbytečných šroubků, připojím zařízení k vodě i k elektřině a vítězoslavně volám: "Mamuš, pojď, máš novou pračku, můžeš se do toho pustit!"

Manželka už mě zná, takže k výsledku mého snažení přistupuje s opatrnou nedůvěrou. Naplní buben, vrazí do šuplíčku prací prášek, aviváž a vůbec všechno, o čem netuším, k čemu je vlastně dobré. Zmáčkne startovací tlačítko. A nic! Ticho.

Orosil jsem se. Za blbce jsem už byl v životě vícekrát, ale tentokrát mě to stálo skoro deset tisíc. Že by mi prodali šunt? Bezradně okupuji koupelnu a přemýšlím, co se mohlo zvrtnout. Můj zrak padne na prodlužovací šňůru, a protože už mě nic jiného nenapadá, jdu a vyměním ji za jinou.

Chňápnu po čudlíku a pračka ožije. Zahraje tóny z Mozarta, rozbliká všechny ledky na displeji, spustí přednastavený program a začne se chovat způsobně.

Čímž mě postaví do obtížné situace.Vysvětlit manželce, že starou funkční pračku jsme vyhodili jenom kvůli pokažené prodlužovačce, vyžadovalo notnou dávku diplomatické dovednosti. Jinak řečeno - musím tak trochu zalhat.

"Víš, chtělo to jen restart procesoru," třímám v ruce manuál, lžu a rdím se jenom trošku.

Stará pračka se v tu chvíli obrátila ve svém křemíkovém hrobě.

Všechny příspěvky

Nahoru na začátek stránky